Roku 1936 byl zahájen ve Škodových závodech vývoj 9cm minometu kódové označení "G". Minomet byl již od svého počátku projektován pro potřeby ŘOPu. Spolu sním se projektovali ještě 5 cm minomet kódové označení "U" a o dva roky později i 12 cm s kódovým označením "B12".

Bohužel od zahájení svého vývoje jej provázela řada technických problémů což neúnosně opožďovalo jeho zavedení do sériové výroby. Vývoj byl dokončen až roku 1938 a do sériové výroby byl zařazen pod označením Škoda B7, a od armády dostal označení 9 cm minomet vz. 38.

V září 1938 v plzeňském závodě teprve probíhala výroba prvních pěti minometů z celkové série 54 ks.

Redukovanou objednávku těchto minometů firma dokončila až v letech 1939-40 kdy jej převzal Wehrmacht.Objednávka munice čítající 54 140 min byla úplně zrušena.

(následující informace je z webových stránek T-S 26 bohužel nemohu potvrdit nakolik je přesná)

Po II. světové válce se v Železničním skladu 1 v Pardubicích nacházely 2 kusy pevnostních 9 cm minometů vz. 38 a 13 střílen pro tyto zbraně. I pevnostní minomety potkala nepřízeň osudu, do dnešního dne se nedochoval žádný kus. Slibnou kariéru této zbraně ukončily hutě.

Měl sloužil jako zbraň pro vykrývání hluchých prostor svahy, rokle a podobně, nacházejících se v linii těžkého opevnění. Díky velkému ranivému účinku a malému poškození dopadového podkladu mohl vést krycí palbu i na povrch sousedních pevnostních objektu bez nebezpečí jejich poškození.

Minomet měl střílet z mohutné střílny tvořené z rámu jenž byl snýtován a sešroubován z ocelových plechů a válcovaných profilů. Pancéřová deska v niž byla umístěna těsnicí koule hlavně minometu měla tloušťku 50 mm a byla na ní umístěná uzavírací dvířka hlavně a jejich vedení která se otvírala protizávažím. Střílna se umisťovala ve stěně střelecké místnosti v dolním patře pěchotního srubu. Hlaveň ústila do diamantového příkopu, čímž se výrazně snižovala možnost zásahu střílny.

Podlaha místnosti pro minomet se nacházela 1m pod úrovní podlahy spodního patra objektu TO (vyjímkou je objekt MO-S 10 kde po válce nějaký chytrák snad aby nemusel chodit ze schodu vylil místnost betonem do výšky cca 90cm) a zbraň samotná měla být umístěná na masivním železobetonovém podstavci vystupujícím ze stěny pod střílnou.

Do září roku 1938 bylo postaveno 29 objektu TO kde bylo počítáno s touto zbraní.

Minomet byl upevněn do lafety tvořené spodní a horní částí. Horní část se otáčela na pivotovém čepu spodní části lafety, přišroubované napevno k základovému roštu zabetonovanému v základu. Hlaveň se nabíjela zezadu a byla částečně drážkovaná. Na její přední části se nacházel vodní chladič. Minomet měl speciální šroubový závěr s poloautomatickou funkcí. Otvírání, vysouvání, zasouvání a zavírání se prováděl ruční klikou. Závěr těsnilo speciální plastické těsnění systému de Bange. Různými náplněmi a změnou tlaku plynů pomocí regulační komory namontované na zadní části se měnil dostřel. Přebytečné plyny se odváděly plynovou trubicí ústící v těsníc kouli ve střílně. Náměr byl konstantních 45°, odměr se měnil odměrovým řididlem. Odpalování miny se mohlo provádět ručně spouštěcí pákou umístěnou vpravo od nabíjecího žlabu, nebo automaticky při uzavření závěru.

Ráže: 90 mm
Délka hlavně: 1 700 mm
Úsťová rychlost střeli: 60 - 245 m/s
Dostřel: 300 - 3 200 m (max. 4 400m)
Kadence: 15-20 ran za min.
Konstantní náměr: 45°
odměr 2 x 22° 30'
celková hmotnost: přibližně 7 400 kg (včetně lafety a střílny)
hmotnost střely: 6,9 kg
obsluha: 7 vojáků